Aktovka, kornouty sladkostí, očekávání, nejlepší kamarádi i první lásky. Na to všechno zavzpomínali herci z oblíbeného seriálu a pochlubili se i fotkou z té doby.
Tomáš Klus jako Filip Janda
Fešák v růžové
Na nástup do školy jsem se moc těšil, protože jsem si myslel, že tím začne má dospělost, ale nestalo se. To mě trochu zklamalo, a navíc jsem byl nervózní, protože jsem nemohl sedět se svým nejlepším kamarádem. Rozsadili nás, abychom se seznámili s jinými lidmi. Vzpomínám si, že mě překvapilo, že ten první den trval hrozně dlouho. Ze školky jsem byl zvyklý, že to tak prolétlo, a tady musel člověk sedět, tak se to vleklo. Nadšení rychle zmizelo, ale naštěstí jsem pak poznal, že naše paní učitelka Eva Trambíková je fantastický člověk. Školu jsem si díky ní oblíbil. Vždy jsem seděl úplně vepředu před katedrou. Podvědomě jsem tušil, že pod svícnem je největší tma, a zároveň jsem se snažil být takovým spojovatelem mezi světem sborovny a světem třídy. Byl jsem zkrátka třídní kašpar a bavilo mě bavit a harmonizovat třídu a uhlazovat třecí plochy. Když přišel dějepis, tak se stal mým nejoblíbenějším předmětem. To jsem dokonce jezdil i na různé soutěže. Ale taky na ty sportovní. Reprezentoval jsem svoji školu. Na aktovku si pamatuji velmi dobře. Mám totiž jenom dva životní mindráky. Na rozlučkový karneval ve školce jsem šel za budík – a druhý byl, že jsem do první třídy nastupoval s růžovou aktovkou. To jsou dva takové moje životní milníky, které ne že by mě bolely, ale které si stále vybavuji. Ten budík byl ovšem depresivnější, protože jsem přišel o svoji lásku Simonku. Mirek, se kterým jsem soupeřil, přišel za piráta, a to bylo víc cool než budík. Nevím, jestli jsem k té aktovce nebyl trošku donucen, ale máma mě nikdy k ničemu nedonutila, takže to asi bylo trošku v těch devadesátkách trendy.
Michaela Pecháčková
Růžová výprava
Měla jsem růžovou aktovku, růžovou sukýnku s bílou košilí a rodiče mě za ruku slavnostně vedli do školy. Seděla jsem se svým kamarádem ze školky a postupem času byl vyměněn za kamarádky a od katedry jsem se stěhovala do zadnějších lavic. Ze začátku panovalo nadšení ze všeho, ale postupem času logicky opadávalo a už jsem se do té školy netěšila jak ten první den.
Sabina Laurinová jako Alice Novotná
Jako filmová hvězda
Nástup do první třídy byl plný očekávání. Myslím, že jsem na sobě měla džínovou sukni s laclem a červeno-černou aktovku. Určitě na ní bylo nějaké zvíře, ale jaké? To už si nepamatuji. Byla jsem ostříhaná na kluka a doprovázeli mě rodiče, ale my děti jsme se všechny znaly, protože jsme všichni vyrůstali v Praze – Podolí, kde byly tři domy a veliká zahrada. Takže nejenom do školky, ale i do školy jsme všechny děti nastupovaly spolu. Ráno jsem před školou poskakovala, byla jsem jako kůň, než ho vypustí na závodiště. To mi zůstalo dodnes. Mám to tak před každou premiérou. Někdo se tiše soustředí někde v zákulisí, ale já potřebuju akci, ruch a rychle jít. Byla jsem divoké dítě, ostatně to dokazuje i moje sádra na ruce, a vydrželo mi to dodnes. Myslím, že onen první den mám dokonce zdokumentovaný. Tatínek mě točil na osmičku kameru, takže ta relikvie někde existuje. Seděla jsem s jednou holčičkou, dvojice Laurinová a Klementová přišla až ve třetí třídě, když jsem přestoupila na jazykovou školu. Ale tady se mnou byl ještě on – František, seděl za mnou v lavici. Moje první láska ze školky a náš vztah se prodloužil až do druhé třídy.
Average Rating